Nezapomněl se naštěstí z nového domova ozvat ani chlapeček Snížek. Je vidět, že se dostal do správných a hlavně milujících rukou, kde už mu pomohou vyléčit bolístky na těle i duši. Šťastný už je, tak teď jen zbývá doufat, že i srst se dá brzy do pořádku a bude zase ozdobou toho miloučkého pejska. Všichni husky pejsci měli obrovské štěstí na hodné nové rodiny...
2.dopis:
Ahoj všichni v Maršovicích i jinde!
Tak ještě jednou zdravím všechny dobré lidi a jak jsem slíbil, posílám pár čerstvých pejsčích foteček. Jak vidno, pejsek je skutečně čilý a velice bystrý, neb už po dvou dnech je na procházce schopen běhat vesele na volno a před silnicí počkat a dát si připnout k postroji vodítko... klasický obojek zřejmě nesnášel, plus jsem se bál, aby se neuškrtil, respektive první den se z něj několikrát vyvlíkl, tak jsme promptně přešli na "kšíry" a vida... po zahradě už jinak lítá jako blázen a je celkově velice hravý... psi, děti, to je něco- inu dítě.
Ještě jednou díky a my se ozveme a pošleme obrázky, až z nás bude dospělý huňáč!!
No, kdybychom náhodou měli cestu kolem... tak se zastavíme, to je jisté!
Zdraví Jirka Rothbauer a Aki (Snížek).
1. dopis:
Zdravím!
a hlásím, že Míša Snížek, čestným inuitským jménem Akkitujok (Aki) neboli prachový sníh, se má čile k světu a je to vskutku pejsek nevšední, neb za dva a půl dne, co je u nás se již stačil naučit vpodstatě vše, co se jiní mají šanci učit celý ten rok, co je na světě a ještě jiní mnohem déle (co jsem zažil) a další se spořádaně nenaučí třeba nikdy.
Jen namátkou: co to jsou schody, co je dům a k čemu slouží (evidentně nikdy nebyl v žádném interiéru jako takovém, prostory s kotci v "rodných" Maršovicích v to nepočítám, protože jsou veliké a protože psi jsou tu jaksi v "tranzitním módu", tak trochu venku a společně s mnoha ostatními a tak jde jistým způsobem o jakýsi psí "veřejný prostor"), dále co je to auto a jak se v něm jezdí a že není třeba se uvnitř bát, ba naopak lze zadarmo leccos vidět a čuchat, jak ležet v noci v měkkém pelíšku, nemuset být ve střehu a "vypnout", jak chodit na procházku, čekat pár hodin na zahrádce, počkat před samoobsluhou, nežrat hovínka, hrát si, vesele poskakovat a štěkat (tak nějak), mazlit se a kočkovat s dětmi nebo páníčkem nebo třeba přijít a nechat si beze strachu (skoro..) připnout k postroji vodítko..
Antibiotika dobral a ještě je to brzo hádat, jestli se srst spraví, ale snad ano, hlavně do zimy, nerad bych kazil tu krásnou duši a degradoval ji na "gaučáka"... Venku jsme šťastní a nic nám nechybí, kámošíme již s celou osadou, nikdo se nás nebojí, ani malí pejsci, děti nás mají nejradši a budoucnost je veselá a chlupatá.
Ještě jednou chci poděkovat všem v Maršovicích za vypiplání a lásku, Snížkův vztah k ženám obecně a to, jak se ke každé hrne (praktická věc pro mládence jako já), myslím, svědčí jasně sám o sobě a vypovídá jistě mnoho o práci a péči v útulku...
Svobodu psům a lásku lidem, zdravý život všem přeje Jiří Rothbauer a Aki (Míša Snížek).
P. S.: Chtěl jsem přiložit fotky, ale nedokážu je dostat z telefonu, který mám zapůjčen a ve fotoaparátu došly baterky, tak dodám se zpožděním během pár dnů; s pořádnou hřívou to ale bude samozřejmě teprve to správné chlubení...